Středomořské nemoci
Tyto nemoci bývají parazitárního nebo bakteriálního původu, přenašeči jsou klíšťata, komáři nebo jiný drobný hmyz (muchničky).
Stručný výčet nejčastějších onemocnění:
1. Leishmanióza
- Přenašečem jsou pakomárci rodu Phlebotomus (jižní Evropa, Asie a Afrika), nákaza teoreticky možná při poranění, kdy se krev obsahující infekční stádia Leishmanii dostane do krve člověka nebo psa, u psů je možný přenos transfúzí, někdy z matky na štěně v rámci nitroděložního vývoje (to ale není pravidlem). NEPŘENÁŠÍ se výkaly ani jinými výměšky.
- Leishmanie napadají vnitřní orgány (slezina, játra, kostní dřeň, mízní uzliny, ledviny) a kůži
- Příznaky: celá řada, přičemž jednotlivé příznaky rozhodně NEZNAMENAJÍ (!), že pes trpí tímto onemocněním. Možné příznaky: nejprve zvýšená únava (ospalost až letargie) a hubnutí navzdory dostatečnému krmení, později nastupuje intermitující horečka, anémie (projevuje se bělostí sliznic a spojivek), zvětšení mízních uzlin a občasné krvácení z dutiny nosní. Projevy kožní formy jsou nesvědivé záněty, suchá kůže s velkými mastnými lupy, lokální ztráta chlupů (lysé okraje uší, lysá místa na čenichu, v oblastech ramenních kloubů a okrajů očních víček, což vyvolává zánět spojivek), podivný zápach (mj. po výkalech), srst je obecně řídká a lomivá. V těžkých případech veterinář stanoví zvětšená játra, slezinu, selhávání ledvin, majitel pak časté průjmy.
- Terapie: Allopurinol, Milteforan, preparáty na bázi antimonu atd., prostředky k posílení imunity. Léčba nemusí znamenat úplné vyloučení parazita, proto je vždy nutné počítat s tím, že se stav může kdykoliv opět zhoršit a léčba začíná znovu. Jedna fáze léčby trvá minimálně 3 týdny a finančně je poměrně náročná.
2. Nemoci přenášené klíšťaty:
borelióza, babezióza, ehrlichióza, ricketsióza, hepatozoonoza – klíšťata Rhipicephalus sanguineus a Dermacentor reticulatus
Lymská borelióza
Původcem je Borrelia burgdorferi, Borrelia garinii a Borrelia afélii a přenašečem je klíště Ixodes rhicinus, což je klíště běžně se u nás vyskytující, tudíž se nejedná o onemocnění charakteristické pro středomořskou oblast. Boreliózou mohou onemocnět jak zvířata, tak i lidi, a to po přisání infikovaného klíštěte.
U psů se projevuje akutním zánětem kloubů. Postižení jedinci začnou náhle kulhat. Může být postižen jeden nebo i více kloubů. Postižený kloub je oteklý, na dotek teplý a bolestivý. Celý proces bývá doprovázen horečkou, apatií, nechutenstvím. Stavy kulhání se mohou opakovat. POZOR kulhání se může projevit až po několika měsících po nakažení. U psů se neobjevují červené skvrny, jak je tomu u lidí.
Terapie: tetracykliny, amoxycilin
Babezióza
Onemocnění způsobuje Babesia canis a je přenášeno klíšťaty a bodavým hmyzem.
Babesie napadají červené krvinky, čímž způsobují jejich rozpad.
Příznaky této nemoci jsou horečka, anémie (bledost sliznic), ikterus (žloutenka), krvavé zbarvení moči (ve skutečnosti se nejedná o krev, ale o krevní barvivo – hemoglobin, které je uvolněno při rozpadu erytrocytů), při chronickém průběhu může dojít k postižení svalů, dýchacího systému, centrálního nervového systému (poruchy hybnosti, záchvaty podobné epilepsii). Taktéž mohou být postiženy ledviny (dochází až k jejich selhání) a játra (ascites – hromadění tekutiny v dutině břišní v důsledku selhávání jater). Zvířata celkově chřadnou. Infekci také doprovází poškození očí.
Terapie: imidokarb, diminazen, trypanová modř
Ehrlichióza
Jedná se o onemocnění způsobené rickettsií Ehrlichia canis, kterou se pes infikuje při sání nakaženého klíštěte Rhipicephalus sanguineus (parazit je přítomen ve slinách klíštěte). Přenos na jiného jedince je možný pouze „spojením" krve nakaženého jedince s krví jedince jiného.
E. canis napadá bílé krvinky (monocyty, občasně i lymfocyty) hostitele. Onemocnění má tři fáze – akutní, subklinická, chronická. Akutní fáze: trvá 2 – 4 týdny, ehrlichie se šíří do orgánů jako je slezina, játra a mízní uzliny a může dojít k jejich zvětšení. Dále dochází k zánětu cév. V průběhu této fáze se při rozboru krve zjistí pokles bílých a červených krvinek. Příznaky, které je možné v této fázi pozorovat, jsou nespecifické a zahrnují depresivní stavy, letargie, hubnutí a horečku. Subklinická fáze: trvá 6 – 9 týdnů a může přejít do fáze chronické, která může trvat měsíce až roky (je následkem nedostatečné imunitní odpovědi). Při vyšetření krve je nález stejný, později se počet bílých krvinek zvyšuje. Projevy těchto dvou fází mohou být lehkého, jindy těžkého charakteru. Nejčastěji to je opět deprese, hubnutí, bledé sliznice, horečka, hnisavý výtok z očí a nosu, krvácení z nosu, do trávicího aparátu. Při po ranění se špatně zastavuje krvácení. Dále se mohou vyskytovat nervové poruchy (neschopnost pohybu, předrážděnost na podněty, odlišně reagující zorničky, třes), postižení kloubů (artritidy) a očí s následnou slepotou.
Terapie: tetracykliny, chloramfenikol, imidokarb
Africká klíšťová horečka (marseillská horečka)
Onemocnění vyvolané Rickettsia conori. Přenos je možný klíšťaty, která dříve sála na infikovaných psech.
U psů je průběh onemocnění ve většině případů bez příznaků. V některých případech se může objevit apatie, nechutenství, zvracení, horečka, nervové poruchy v důsledku zánětu nervů.
U člověka se onemocnění projevuje jako sytě červená vyrážka šířící se po celém těle, zvětšení regionálních mízních uzlin a horečka. Dále to mohou být bolesti svalů, kloubů, bolest hlavy a zánět spojivek.
Člověka by toto onemocnění mohlo ohrozit jen v případě, pokud by se spolu s transportovaným psem přivezlo i klíště na pozitivním psovi a to by se následně přisálo na člověka (jiného psa).
Terapie: oxytetracyklin
Hepatozoonóza
Toto onemocnění je vyvoláno jednobuněčným parazitem Hepatozoon canis a pes se nakazí pozřením infikovaného klíštěte ( Rhipicephalus sanguineus a Ixodes hexagonus) či komára, blechy, vši. V těle psa probíhá vývoj parazita do dospělého stádia, které se pak nachází v krvi. Spolu s krví je parazit nasán klíštětem a vše se opakuje.
Projevy onemocnění jsou nespecifické – horečka, anémie, hubnutí, zvětšení mízních uzlin, kulhání až ochrnutí končetin.
Terapie: imidokarb, toltrazuril
3. Dirofilarióza, konkrétně srdeční červ, Dirofilaria immitis
Přenašečem jsou některé druhy komárů. Přenos z nakaženého psa na člověka (při poranění) nebo jiného psa (při poranění, transfúzi, během nitroděložního vývoje) je možný, ale NIKDY nedojde k onemocnění, protože takto přenesené larvy nikdy nedospějí. K onemocnění a rozšiřování parazita dojde POUZE při přenosu komáry!
- Škodí v krevním oběhu. Dospělci se usazují v srdci a způsobují srdeční slabost. Důsledkem pak může být poškození plicní tkáně, městnání krve v játrech, fibróza jater. Reakcí imunitního systému (tvroba imunokomplexů) může dojít k poškození ledvin a zánětům v různých orgánech. Onemocnění Dirofilariemi je většinou bez příznaků. V těžších případech se pak projevuje jako srdeční nedostatečnost, tedy nesnášenlivost zátěže, dušnost, kašel, zvětšení břicha (ascites – hromadění tekutiny v dutině břišní), hubnutí, nechutenství.
Terapie: Ivermectin ke zničení vzrostlých červů, Advocate ke zničení larev, Milbemax, při projevech srdeční nedostatečnosti řešit i tento problém
Nebezpečí: Vznik embolie a ucpání cév u psa.
POZNÁMKA PRO ZÁJEMCE O ADOPCI GALGA:
Před transportem ze Španělska jsou všichni psi testováni.
Výjimku tvoří štěňata a psi mladší jednoho roku, neboť u těchto nelze spolehlivě určit, zda protilátky v krvi pocházejí z krve matky anebo zda je pes skutečně přenašečem. Pokud je mi známo, dají se testovat i tito jedinci, ale ne stanovením protilátek... musí se v krvi hledat přímo larvy Dirofilarii. U nás tento set pro diagnostiku není, ale v zemích, kde se Dirofilarie vyskytují, by měl být. U nás se to dá zjistit taky, jen je to náročnější a asi ne každý veterinář je ochotný toto vyšetření udělat nebo s tím spíš nemá zkušenost vzhledem k tomu, že se u nás tento parazit běžně nevyskytuje. Určitě by se v těchto případech dalo obrátit na Ústav parazitologie na VFU Brno. Pravda je, že štěňata mladší 7 měsíců mohou být pozitivní i v tomto testu, ale přenašečem parazita a nemoci nemusí být, protože mohla být nakažena transplacentárně od matky, ale jak jsem už napsala: jejich larvy NIKDY nebudou infekční a nedospějí, k tomu je potřeba komárů, tudíž u nich nic nehrozí.